Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sen

31. 5. 2007


...V místě tak dalekém od domova,

tam, kde usedá i neposeda,

já ocitla se, sama nevím jak

a zažila jsem to, co se nedá popsat snad.

 

 

 

Voněla tam i polní tráva,

však o člověku žádná zpráva.

Přepadl mě ten pocit samoty,

cos z něho pomohls mi kdysi Ty.

 

I když je to tu kouzelné, já šťastná býti nemohu,

něco tu postrádám k životu.

Nemám sem jak dostat Tebe,

tak nevím s kým se dívat na to nebe.

 

Na nebe, kde se ještě před chvílí,

proháněli dva krásní motýli.

Ti motýli byli jako my,

tak moc do sebe zamilovaní...

 

Vidím v dálce někoho jít rychle ke mně,

bojím se, jsem jako sama v tmě...

 

 

... Otevřu oči a vidím Tvou tvář před mojí

a Tvá ústa, co mě něžně líbají.

A Ty do ticha šeptáš divná slova:

"Lásko, neumírej. Začnem znova..."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář